Trenérovo ohlédnutí: Rantířov

170rozhovor_001

TJ JEŽEK RANTÍŘOV – 1.SK ROKYTNICE N/R. 5:0 (1:0)
Sobota 9.9.2017 – 16:00

Předem bych chtěl říci, že bych mnohem více přivítal možnost konstatovat třemi větami náš výkon v Rantířově: Splnili jsme téměř všechny pokyny, vezeme zaslouženě bod, musím klukům poděkovat.

Bohužel se naopak musím rozpovídat mnohem více rozsáhle s cílem, aby se hráči nad sebou zamysleli, dokud je čas. Já jsem nikdy nechtěl hrát poslední housle v soutěžích a jsem naprosto přesvědčen, že stejně tak přemýšlí i naši hráči. 21 obdržených branek v šesti utkáních! Varování je jistě na místě!!!

Po vzkříšení sebe samých v druhém poločase posledního domácího utkání s Bohdalovem, zejména způsobu a bojovnosti, jak jsme ztracený zápas dokázali srovnat, jsem věřil, že nás to vyučilo, že nám to dalo, jak se říká „přes packy“, nastartovalo a zvedlo nám to sebevědomí.
Do Rantířova jsme jeli s respektem vzhledem k tomu, že se jednalo o současného lídra, s mírnou obavou o malé, spíše úzké hřiště. Naše soutěž je doposud nejvyrovnanější ze všech krajských soutěží. Proto jsem hráčům zdůrazňoval, že se dá hrát a bodovat s každým. Hráči dostali jasné pokyny, co od soupeře čekat, v čem bude silný, co na něj bude platit. Bohužel hráči asi byli ještě v autobusu, když moje pokyny poslouchali (pokud je tedy vůbec poslouchali).
Věřil jsem, že doslova katastrofální výkon v Hartvíkovicích, laxní hra doma s Beranovem a zejména poslední tečka v podobě kolapsu v první půli s Bohdalovem je za námi, že něco podobného již nezažiji.
Opak byl pravdou, hráči mě opět „fakt příjemně“ překvapili, šokovali.

Shrnutí utkání:

Soupeř mě vůbec ničem nepřekvapil. Na to, aby vyhráli rozdílem dvou tříd jim stačilo opravdu hrozně málo. Jenom pohyb, nasazení, tvrdost v osobních soubojích (ale naprosto v mezích), žádná výrazná kombinace, nakopávání a přímočarost. Je smutné, že na naše, dovolím si tvrdit techničtější mužstvo, to naprosto stačilo. Na gólovky vyhrál soupeř asi 10:2, z toho na více jak 70 % šancí jsme jim „namazali“ triviálními chybami, a to ztrátou jasných míčů na středu hřiště, hrubkami v rozehrávce v obraně, nulovým bráněním soupeře kolem šestnáctky, vyčišťováním prostorů zejména ve středu vlastní poloviny, kolem a uvnitř pokutového území, a to jsem vzhledem k naší mizerné defenzivě (16 obdržených branek v pěti utkáních) postavil pět beků s cílem zahustit prostor před a uvnitř pokutového území. Tudíž soupeř nemusel vůbec nic vymýšlet, takových odevzdaných mančaftů si bude přát jistě víc… Smutné zjištění!
Naše mužstvo se těžko hodnotí, těžko se hledá nějaká pozitiva. Vůbec jsme nesplnili pokyny, vyrobili neskutečný počet hrubých triviálních chyb, byli jsme bez pohybu, bez nasazení, opět jsme nedrželi prostory, zejména střed hřiště na vlastní polovině, kolem a uvnitř pokutového území, nedokázali jsme kombinovat, nedokázali jsme se hecnout. Naopak mnozí zapomněli na svůj nevýrazný výkon a řešili naopak též nevýrazného, chybujícího na obě strany, sudího. Tím se nesoustředíme na svoji hru, svůj výkon, a nemůže to dopadnout jinak jak v Hartválu a Ranťálu :)
Bez nadsázky se dá říci, že jsme se porazili sami a z pěti gólu byly čtyři branky polovlastní. Je jasné, že pokud budeme dostávat venku čtyři nebo pět branek, tak body vozit nebudeme. Průměrnému výkonu se přiblížili snad jen Martin Prokeš, Marián Vahiľa a i přes chyby Ondra Štefánek a Lukáš Hobza. Ostatní propadli.

Jak dál?
My jsme totiž mužstvo, které buď šlape jako stroj komplexní, nebo jako celek se sesype. Naše utkání jsou jako den a noc. Za jeden a půl roku společného působení je jistě vidět posun, ale na to abychom podávali standardní, nebo minimálně průměrné výkony, vyvarovali se neskutečných výkyvů, je asi pořád brzy.
Po téměř polovině podzimu mohu konstatovat, že si výkonnost v každém zápase drží pouze Marián Vahiľa, nestárnoucí Martin Prokeš a gólman Lukáš Hobza. Poté je pár hráčů, kterým se střídají světlé a tmavé okamžiky. Více čekám od mladých hráčů, kteří už s námi nějakou sezonu hrají a měli by přebírat zodpovědnost. Není náhodou, že pár hráčů ze základu a všichni náhradníci z A mužstva se nedokážou prosadit ani v mužstvu B (ve IV. třídě), pokud tedy nastoupí. To o něčem bohužel svědčí. Bohužel jsou i tací, kteří mě zklamali, od kterých jsem čekal mnohem víc.
Upozorňuji, že je nejvyšší čas se nad situací zamyslet dřív, než nám vlak zahouká a foukne.
Proto pokud chceme dál spolupracovat musíme mnoho věcí změnit a nastavit.
Budu se opakovat, ale náš divák si zaslouží naše výkony mnohem lepší, hlavně větší vyrovnanost, a hlavně přístup v utkáních. Neklopit hlavy, ale o nepřízeň v utkáních se vždy pořádně porvat (vždyť to umíme – viz Bohdalov nebo druhá půle v Lukách). Na srdci přece hřeje, když v Lukách prohrajeme vysoko 1:4, ale divák, a to i soupeřův, vás výkonem zejména za druhou půli ocení potleskem.
Říká se, že výkon každého sportovce ovlivňuje až z 60 % psychika, tedy hlava. Při našich výkonech to je naprosto pravdivé tvrzení.
Jak diváci, tak i já jsem přesvědčen, že fotbal hrát umíte, a že máte mnozí velký potenciál jít nahoru… Jenom tomu dát mnohem více.
Jsem doslova nadšený, jak fungujeme mimo hřiště. Zejména v dnešní době, jak musíte vydělat finance na chod klubu, hřiště, zázemí a tím pádem si všeho více vážíte. Pojďme tedy toto nadšení a úsilí mimo hřiště rozšířit přímo na ten zelený pažit při utkáních, a hlavně v přístupu. Pak se o budoucnost rokytnického fotbalu nikdo nemusí obávat o tom jsem plně přesvědčen.

Kouč Pavel Vranka

Podobné příspěvky