Trenérovo ohlédnutí: Rapotice

170rozhovor_001

HODNOCENÍ UTKÁNÍ
Trenér: Pavel Vranka

1.SK ROKYTNICE N/R. – FC RAPOTICE 1:3 (0:2)
Neděle 17. září 2017 – 15:30

Utkání se mi hodnotí i přes prohru mnohem lépe, jak po Rantířovu. I přes to, že doma prohrávat nechceme. Navíc, když se nám venku doposud vůbec nedaří.

Soupeř byl na můj vkus, až moc sebevědomý. Nicméně byl důrazný a tvrdý v soubojích, dobře hrál tělem. Hráči měli dobrý pohyb a jako mužstvo byli kompaktní. Přestože toho příliš nepředvedli ve hře dopředu, nejvíce těžili z dlouhých nákopů a z našich chyb. Všechny góly jsme jim opět tak nějak darovali svými hloupými chybami a to minimálně z padesáti procent. Nicméně to byl asi nejlepší soupeř v dosavadní sezóně. Sršela z něj zkušenost z působení v I.A třídě, a dovolím si tvrdit, že jeho současné mužstvo je silnější, jako to, co jsem znal z mého působení v I.A.

V našem A týmu jsme po výprasku v Rantířově nastartovali několik změn v chodu, které chceme dotáhnout do úspěšného konce. Tím způsobem, aby to každý divák s odstupem času z našich výkonů na hřišti poznal. Vše jsem trochu přehodnotil, nebudu tolik tlačit na pilu, je to běh na delší trať. Jsem ale přesvědčen, že naše společná cesta je dobře nastavená a jde správným směrem. Chce to jen více trpělivosti. V tomto zápase musím hráčům vytknout znovu hrubé chyby v obraně při prvních dvou brankách soupeře. U první i hrubku brankáře (poté ale i několikrát podržel). Na třetím gólu se podepsali všichni, co byli při rohu ve vápně. Nejvíce ti, co hlídali prostor malého vápna, aby ne zrovna ideálně rozehraný rohový kop, neprošel po zemi malým vápnem. Ten ale prošel a protihráč dával skoro do prázdné brány. To se prostě stávat nemůže! Nicméně hráči bojovali celých devadesát minut proti kvalitnímu a v každém souboji nepříjemnému soupeři (bohužel ne minimálně 95 minut, které nám sudí nepochopitelně nedopřál za dlouhé a časté ošetřování v druhé půli). Dále s nepříznivým vývojem utkání (0:3), odstoupením dvou zraněných, kdy zejména Marián Vahiľa v závěru moc chyběl a bohužel i se značnou nepřízní hlavního rozhodčího.

Shrnutí utkání:

Je to prohra doma po osmi utkáních v řadě, naposledy 23. dubna 2016 (doma se Starčí). A bolí o to víc, když zápasu by slušela určitě remíza. Střelby na branku a mimo 6:6, 5:3, rohy 6:4, vyložené šance 5:4 (5:5 z mého pohledu). Soupeř nás rozhodně nepřehrával tak trvale, jako my jeho v druhé půli. Zápas se lámal v 30. minutě, kdy za stavu 0:1 Marián Vahiľa neprostřelil brankáře hostí po sólovém úniku a ten hned nato vychytal i tutovku Martina Prokeše z malého vápna. Místo vyrovnání na 1:1 dal soupeř za tři minuty na 2:0.
Bohužel proti nám šlo i více situací, více činitelů. Nejdříve naše hloupé chyby při všech třech obdržených brankách, zranění dvou hráčů, neproměnění ani těch nejvyloženějších šancí a hřebíček všeho byl rozhodčí. Ten nám čtvrthodinu před koncem nedopřál kontaktní branku při stoprocentní penaltě, o které snad nikdo nepochyboval (včetně trenéra hostí). Chvíli na to ani druhou penaltu za jasnou hru rukou od těla. Dále neuvěřitelné tolerování tvrdších kontaktů zezadu od soupeře při téměř každém souboji. Od první minuty si nechal do řízení mluvit, urážky neslyšel. Hráč s devítkou na zádech mu komentoval každý souboj, a že jich bylo, a tak dostal symbolicky až v 83. minutě žlutou kartu.
V druhé půli bylo několik ošetřování. Po střetu Mariána Vahiľy s gólmanem hostí se nehrálo minimálně čtyři minuty a pak byla další dvě až tři ošetřování po jedné až dvou minutách. Výsledek toho všeho? Sudí po devadesáti minutách odpískal konec, nenastavil ani minutu a našim hráčům sdělil, že na to měli devadesát minut …TEČKA! Žluté karty 4:2!
Každý si musí myslet o rozhodčích asi to, že jsou jako politici. I když udělají chyby, velké chyby, tak stejně dostanou vždy a pokaždé zaplaceno. To my máme naopak pokažené víkendy, brankář udělá chybu, je gól, prohra, mužstvo nezahraje, je z toho prohra, každý z nás udělá chybu v práci, dělník vyrobí zmetek… každý z nás to pocítí. Bohužel tak to v životě je a v našem fotbalu to vidíme i v nejvyšších patrech. Něco, cosi je špatně pane Pelta, pane Berbr!
Už jsem si sám slíbil, že nebudu komentovat výkon rozhodčích, ale dá se to dodržet?

Nicméně musím hráčům poděkovat za bojovnost, za změnu k přístupu oproti poslednímu utkání v Rantířově, za snahu s výsledkem 0:3 proti těžkému soupeři něco udělat do poslední minuty, že to unesli, že udrželi nervy a neinkasovali červenou kartu. Ve hře jsme nepropadli, propadli jsme v koncovce a v bránění.

Nicméně máme jasno a budeme na tom pracovat stále více. Bojovat proti nepřízni a někdy i proti rozhodčím, a to úspěšně. Nemluvit, nekomentovat ani soupeře, ani sudí, a soustředit se všichni jen na svůj výkon a prostě být o třídu lepší v tom zápase, kdy to zrovna nejde. Dát více branek, tím pádem vítězit.
Věřím, že jsme toho s odstupem času schopni.

Snad už tu nepřízeň brzy zlomíme.

Podobné příspěvky