Trenérovo ohlédnutí: Štěpánov

170rozhovor_001

HODNOCENÍ UTKÁNÍ
Trenér: Pavel Vranka

FK ŽELEZÁRNY ŠTĚPÁNOV – 1.SK ROKYTNICE N/R. 0:1 (0:0)
Sobota 23. 9. 2017 – 15:30

Už v pátek se mi kádr na sobotní utkání začínal neskutečně sesypávat jako domeček z karet. V den zápasu v sobotu absence dosáhla neskutečného čísla deset z dvaadvaceti hráčů širšího kádru A. K dlouhodobě zraněných přibyli další. Někteří onemocněli, další nemohli z pracovních důvodů a někteří z osobních. Proto v deštivém odpoledni zahřívali střídačku pouze Petr Goliáš, František Vejmelka a brankář Jiří Hobza. Paradoxně nás tyto absence stmelily a kluci potvrdili zlepšený výkon z druhé půle s Rapoticemi velkou bojovností a hlavně přístupem v utkání. Hrálo se na hodně promočeném, časem i místy lehce bahnitém, kluzkém terénu.

Soupeř i přesto, že rozcvičce ne všichni jeho hráči dali vše, do zápasu vstoupil jako tým s velkým nasazením. Snažili se hrát rychlou kombinaci na jeden dotek a tlačili se co nejblíže k pokutovému území, případně centrovali do šestnáctky. Čekal jsem od nich méně kombinace a víc nakopávaných balonů. I oni se museli popasovat s absencí několika hráčů včetně gólmana.

U našeho mužstva jsem po poslední prohře doma s Rapoticemi cítil, že kluci si kritiku z Rantířova vzali za své a v této okleštěné sestavě to jen potvrdili. Nula na kontě, to že jsme konečně neinkasovali, jasně ukazuje, že jsme zásadně zlepšili defenzívu. Beci zavčas přistupovali k hráčům soupeře, a to hlavně kolem a uvnitř šestnáctky, ale i před ní. Snad i konečně více mezi sebou mluvili. Hráči mnohem více plnili pokyny, nepustili domácí do velkých a pohodových kombinací, nedovolili jim mnoho standardek, včetně rohů, kde je soupeř silný. Vše jistil gólman Lukáš Hobza ve vzduchu bezchybně a střely po zemi na těžkém terénu též vyřešil. V klíčovém okamžiku v 80. minutě vytáhl skvělý zákrok z přímáku z nějakých dvaceti metrů, který Kutnyk tlačil přímo do šibenice. No a pak přišla třešnička v 88. minutě. Nejdříve nový kapitán mužstva Honza Syrový – mimochodem pásky se chopil naprosto příkladně, takovým způsobem, že by s ní teď mohl i spát, a to svým přístupem, výkonem a pohybem – zamotal skoro celou obranu, která ho před vápnem musela faulovat. K míči se postavil Martin Prokeš, který měl do té doby minimálně dvě možnosti, ale nevyřešil je vhodně. Nyní po velkém soustředění prostřelil vše, co stálo v cestě, naštěstí netrefil naší protaženou zeď a ukázal obrovskou zkušenost. Pak už nemrzela tyč v posledních sekundách po gólu „zdravě hladového“ našeho kapitána. A na plac se už ani nedostala nová akvizice Petr Goliáš, který po pár desetiletích nabíral zkušenost v rezervě a konečně se v padesáti dostal do A mužstva☺.

Shrnutí utkání:
Zase se jako více našich utkání hrálo od vápna k vápnu, otevřené utkání, které se muselo líbit, což zhodnotili i domácí fanoušci. Konečně s našim dobrým koncem. K tomu přispěli nejenom oba soupeři, ale téměř bezchybný rozhodčí, který měl i přes svoje mládí zápas plně pod kontrolou. Jen houšť.
Musím poděkovat klukům za to, jak jsme se s touto situací (mnohačetnou absencí) popasovali. Za mnohem lepší dodržování pokynů, bojovnost a mnohem lepší výkon obrany, včetně brankáře. Mladá nově utvořená záloha hrála též velice dobře jak dopředu, tak konečně i zpět. I když to nedělám, tak musím vyzdvihnout nejlepšího hráče na place a to Honzu Syrového, který svým pohybem motal nejenom obranu Štěpánova, ale strhnul tím celé naše mužstvo. Nicméně poděkování patří všem hráčům, včetně náhradníkům.
Abych jenom nechválil, tak jsme nezvládli mezihru ve středu hřiště a málo jsme přenášeli hru v záloze. Dále jsme nedotáhli několik velice dobrých vyřešených přímočarých akcí v ose záloha-útočník – chybělo jen finálové řešení. A nejhorší bylo, že jsme zapomněli střelbu, i když jsem k ní hráče nabádal a požadoval jsem ji. A to z důvodu těžkého kluzkého terénu, kdy navíc domácí neměli v bráně jedničku.
Na tom a na dalších věcech z minulých zápasů, musíme pracovat dlouhodobě.

Po Rapoticích jsem si přál to, co jsem napsal a pronesl: „Snad už tu nepřízeň brzy zlomíme!“
Chci věřit, že se nám to snad podařilo. Důležité bude pokračovat ve zlepšených výkonech a přístupu v utkáních a udělat vše, abychom to potvrdili doma hned v neděli s béčkem Velké Bíteše. To by nám mohlo zvednout sebevědomí a v posledních pěti kolech hrát ve větším klidu.
Diváci, zase na vás budeme spoléhat, jako na našeho povoleného dvanáctého hráče na hřišti!
Tím vás zvu a prosím o trpělivost, výsledky jistě přijdou, ale hráči se pořád ještě „rozkoukávají“ v nové a vyšší soutěži. Proto výhry a trvalejší bodování nemůžeme čekat ze dne na den. Musíme si na tuto soutěž zvyknout.

Podobné příspěvky