Trenérovo ohlédnutí: Velká Bíteš B

170rozhovor_001

HODNOCENÍ UTKÁNÍ
Trenér: Pavel Vranka

1.SK ROKYTNICE N/R. – FC SPARTAK VELKÁ BÍTEŠ B 1:3 (0:1)
Neděle 1. 10. 2017 – 15:00

Hodnotím tento zápas, jak se říká „za tepla“, ale určitě ne v emocích. V každém případě hodnocení bude spíše konstatování. V minulých utkáních jsem toho napsal strašně moc, ale bohužel ovoce to nepřináší.
Situace je vážná nikoliv snad zoufalá. Po hrozivé absenci v minulém zápase se nám sice vrátili tři hráči, před zápasem však proti tomu zase dva odpadli a po zápase další dva pro červení karty. No nic, nezbývá než podzim nějak dohrát.

Soupeř vyhrál naprosto zaslouženě, ani se k tomu moc nenadřel. Byl mnohem techničtější, ve všech řadách vyrovnaný. Stačilo jim volné tempo a přesná kombinace, aby nás celý první poločas naprosto jasně přehrál. Vše režíroval nestárnoucí kapitán Pelán a mladý běhavý Dobeš č. 9. Tito dva nám dělali největší problém. Hráli, co potřebovali, protože jsme jim vše dovolili, na vše měli kupu času a prostoru. Určitě nebyli lepší jako Rapotice, nebo mužstva co se u nás doma představila. Proti ostatním jsme hráli dobře alespoň poločas, nyní možná tak maximálně 10 minut, a to je v utkání strašně málo.

U našeho mužstva jsem věřil, že nás vítězství venku ve Štěpánově ve slepené sestavě nakopne. Realita byla bohužel naprosto opačná. Že kluci fotbal hrát umí, že umí bojovat, že se umí semknout, a že na soutěž mají, to vše vím, dokonce jsem o tom přesvědčen (jinak bych tady neměl co dělat). Ale nevidím jim do hlav, kdy to bude a kdy bude zase totální propadák a nezájem o hru. Nejsem psycholog, jsem jen obyčejný trenér s nějakou zkušeností. Hrát takto odevzdaně už minimálně třetí zápas doma, nechytit začátek utkání od první minuty, to nechápu. Bohdalov poločas 0:4, Rapotice 0:2 a nyní s Bíteší 0:1. A to děkujme bohu, protože by tomu slušelo minimálně 0:4, možná 1:4. Připadá vám normální, aby hosté měli za první půli dvanáct rohů? Když Štěpánov byl běhavý, měl více ze hry, hřiště menší a kluzké a my jim dopřáli jen dva rohy za celý zápas. Ano naše výkony, jak jsem psal, jsou jako noc a den a bohužel to pokračuje. Mám obavy, aby ten den ještě na podzim byl, aby nebyla jen tma, noc.
První půli jsme totálně odflákli. V druhé se trochu nadýchávali, pak si nechali dát hloupý druhý gól po rohu. Potom jsme dali šťastný kontaktní gól my v době, kdy to vypadalo, že se s tím ještě porveme, že to na remízu minimálně je. Ale nechali jsme se hloupě, dokonce dvakrát, vyloučit. Byly to jasné zkraty a neomlouvá nás, zda před tím sudí chyboval či nikoliv. Soupeř ukázal disciplínu, zkušenost a my naopak propadli jak žáčci.

Shrnutí utkání:
Jak jsem zmínil s takovým výkonem těžko vyhrajeme i v III. třídě.
My hrajeme, co hraje soupeř a na to doma doplácíme v I.B. Dneska jsme si mysleli, že budeme hrát v klidu jako soupeř, ale ten byl mnohem lepší kombinačně, technicky a i zkušenější, vyrovnanější. Proto nemusel ani tolik běhat. Na něj by stačilo málo, ale to hráči ode mě slyšeli, pokyny jasné měli… Bohužel vůbec nic nesplnili.
Jsem přesvědčen, že kdybychom měli dnes pohyb a nasazení a mnohem přesnější přihrávky a kombinaci v rychlosti jako ve Štěpánově, doma v druhé půli s Bohdalovem, nebo i s Rapoticemi, tak jsme nemohli prohrát. Zápas jsme si prohráli jenom my a ta nedisciplinovanost je neskutečná, neomluvitelná.
Ptát se proč jsme nebyli spokojeni s výkony sudích ve dvou domácích zápasech, shodně oba z okresu, náhodně či úmyslně oba z Krahulova je otázka na jiné. Proč tento zápas řídilo trio z třebíčského okresu a všichni tři nemají dohromady ani padesát let, odpovědět neumím.
Nicméně sudí chybovali, ale my asi tak několikanásobně více a zápasy si prohráli sami svým přístupem.

Čeká nás spousta práce. I základní věci jako nastavení vztahu mezi A a B mužstvem. To je i moje chyba, že jsme si to doposud nenalajnovali jasně. Dnes nás to možná stálo body, protože zraněný Radek Ferkl ze sobotního utkání za B ve Štěměchách chyběl moc. Jeho pracovitost, pohyb a technika, pokud by měl den, to vše by možná nastartovalo ostatní a rozestavení hráčů v záloze a útoku mohlo být jiné.

Musíme se s tím porvat jen a jen my hráči, mužstvo. Dnes jsme si podřezali větev pod sebou jen my sami, nicméně jsme na zem ještě nedopadli. Pořád je o co hrát, otázka zní, s kým to budeme hrát?

Podobné příspěvky