1.SK letos přihlásilo do soutěží dva mužské týmy a mladší a starší žáky. Dorostenecký tým nemohl být pro tuto sezónu z kapacitních důvodů postaven. Přesto se 1.SK snaží s mladými dorostenci pracovat. V mnoha očích se projekt Juniorka může zdát vskutku odvážnou myšlenkou. Obodované výsledky zatím nepřichází, avšak herní projev týmu není vůbec zlý, naopak. Snaha a chuť do fotbalu se Juniorce upřít nedají. O situaci jsme mluvili s Petrem Herbrychem, jedním z brankářkého tandemu Juniorky 1.SK.
Petře, jak se ti chytá v týmu, který prohrál všechna tři podzimní utkání?
Chytá se mi dobře, nálada je dobrá. Nevyšli jsme sice ani z jednoho utkání vítězně, ale herní projev nebyl zlý. Jsme převážně mladý tým, jsme spolu chvíli, věřím, že to chce čas a pak se to ukáže.
A jaká je nálada týmu v poločase, když prohráváte o dvě, tři branky? V druhém poločase pak totiž náskok soupeře stahujete. To vypadá, jako by vám někdo vlil živou vodu do žil.
Každý si uvědomí své chyby, jako třeba teď já. Snažíme se na to zapomenout a jet zase od znova. Jak říkáš, teď v posledních dvou zápasech jsme o poločase tekli o tři góly, ale druhou půli jsme zabrali a stáhli to. Bohužel to ale k bodům nevedlo.
K tomu zlepšení vás trenéři o půlce hecují, nebo vám vytýkají chyby?
Žádné vytýkání. Něco se řekne k týmu a individuálně se upozorní, co šlo udělat lépe a tak. Samozřejmě nás také namotivují do druhé poloviny utkání.
Ve všech odehraných utkáních nastupovali do hry hlavně mladí hráči. Starší zkušení je doplňovali. Proč tomu tak je? Baví se o tom s vámi trenéři?
Juniorka je taková náhrada dorostu, který nemohl být letos přihlášen. Je to hlavně proto, aby bylo mladým hráčům umožněno oblékat dres 1.SK, i když dorostenecký tým není. V opačném případě by po dorostencích mohly sáhnout jiné kluby a třeba by se už u nás kluci neobjevili. To by byla škoda. Proto se stává, že zkušení plejeři sedí na lavičce a vyběhnou do zápasu až později. Jsme za ně strašně rádi, předávají nám zkušenosti.
Jak na tuhle strategii reagují zkušení hráči?
Berou to dobře. Chtějí, aby se zde v budoucnu hrál koukatelný fotbal, tak nám mladým pomáhají.
Existuje rivalita mezi tebou a tvým brankářským kolegou Jirkou Hobzem?
Neexistuje, není proč.
Ale předpokládám, že se oba snažíte být lepší než ten druhý. Podle jakého klíče vás staví trenéři do brány?
Střídáme se s Žoržem vždy po jednom zápase, aby si každý zachytal.
V každém utkání jste dostali možnost kopat penaltu. Ta první nevyšla, ale ty dvě další bezpečně proměnil Jarda Kovář (Šutér z Maršůvek, pozn. redakce). Tak to nějak vypadá, že Jarda se stane stabilním exekutorem pokutových kopů. Kdo ho určil?
Myslím, že oba trenéři. Jarda obě penalty uklidil s přehledem, tudíž máme nejspíš stabilního exekutora.
Co bys vzkázal svým spoluhráčům v poli?
Vzkázal bych, že náš čas teprve přijde. Jsme spolu chvíli, sehrajeme se a půjde to. Je to na dobré cestě, má to smysl.
Díky za rozhovor!
