Tisk 1.SK zacílil svoje otázky i na hlavního trenéra. Trenér Vranka udává hře ráz a směr od jara 2016. Rozpovídal se nejen o hráčích, ale celém týmu 1.SK, včetně kolektivu kolem něj.
Jste spokojen s konečným výsledkem sezony 2015/2016?
Konečné postavení beru. Mohl jsem ho ovlivnit pouze z poloviny – pouze v jarní části. Ze začátku a první poloviny jara jsem trochu zklamán, s druhou polovinou už je větší spokojenost. Celkově za celé jaro ano, spokojenost. Jako trenér jsem doposud vedl muže třikrát. Vždy jsem přebíral mančafty v zimní přestávce. V devadesátých letech Želetavu ještě jako hrající a uhráli jsme za jaro 26 bodů. Poté jsem vzal Moravské Budějovice v zimě 2005. Tam jsme udělali za jaro též 26 bodů (podzim osmibodoví). No a naposled znovu Želetavu v zimě 2010 a za jaro jsme udělali 28 bodů (jedno utkání navíc z podzimu). Moje představy v Rokytnici byly podobné, chtěl jsem v tom průměru pokračovat. Uhráli jsme 24 bodů, a pokud by nebylo předehrané 14. kolo už na podzim, tak jsme mohli mít dokonce bodů 27, takže jsem si „normu-standard“ splnil, což mě těší. Musím poděkovat klukům, že mi svými výkony jarní trenérské průměry nepokazili.
Jak byste shrnul vaše jarní působení v 1.SK?
Poté, co jsme si s vedením plácli, nastala zimní příprava. Ta byla slušná, co se týká docházky a objemu. Pak přišly první jarní mistráky. V první polovině jara jsem hledal sestavu. Chyboval jsem často. Hráči zase chybovali v tom, že spálili neskutečný počet tutovek a též jsme naivně chybovali v obraně. K tomu nám nepřáli sudí. Nikdo nás nepřehrál, ale my prohrávali. První, kdo nás přehrál, byli Hartvíkovice, ale my tam paradoxně vyhráli a nastartovali šňůru šesti vítězství. O to víc to těší, že to bylo proti soupeřům z horní poloviny tabulky. To nám všem ukázalo, že minimálně na špici OP máme. Celé to nemůže fungovat, pokud nejsi přesvědčený, že funguje to, co do kluků valíš v tréninku i zápase, a že se musí časem začít sklízet ovoce. Kluci to ze začátku těžko chápali, snad ani tomu nevěřili. Možná to pro některé byly velké novinky. Ale jak tomu začali věřit, začali plnit více pokyny a výsledky se dostavily.
Mohl byste nám definovat tým 1.SK?
Budu hodnotit po půlročním působení a začnu vedením. Výbor má jasně rozdělenou práci, zaměření a odpovědnost. Funguje jako kolektiv a ne jako sólisti, na to jsem nebyl v posledních letech zvyklý. Rokytnice nemá ani poloviční podmínky jako moje bývalé působiště. Chybí tam hala (větší tělocvična), hlavní hřiště není tak kvalitní, tréninkové chybí úplně, kabiny jsou provizorní malé, ale na tom se neskutečně pracuje sbírkou a přispíváním. Klobouk dolů před všemi. Naopak je tady krásné koupaliště. Tam se asi fotbal nenaučíme hrát, ale pro regeneraci super. O hřiště se stará FO a hodně si toho musí platit a o to lépe se k tomu chovají, přistupují a hráči k tomu mají vztah. To je správná cesta, pokud na vesnicích malí kluci, ale i dospělí hráči nebudou muset nic dělat, tak po všem vybudovaném budou časem plivat a nebudou si toho vážit. Znám místa, kde fotbalisti mají vše za kačku a podle toho si toho váží. Nemají žádnou odpovědnost a ani vztah. Shrnuto: jsem přesvědčen, že se fotbal tady dělá dobře a správně. Na prvním místě je divák a pro něj se fotbal a sport, hlavně kolektivní, dělá. O to víc v nižších soutěžích, na vesnicích. Proto věřím, že diváci a fandové budou největší naší silou. Již teď to na jaře dokázali a já jim za to moc děkuji. Jejich chování a podporu beru jako vysvědčení naši společné práce a závazkem jít tímto nastoleným směrem. No a pár vět o týmu. Nebudu řešit a ani mě nezajímá, co tady bylo předtím. Stejně tak musí přemýšlet všichni hráči, jít dopředu. Jiná cesta není. Je třeba poděkovat všem, co skončili – hráčům, funkcionářům, trenérovi. Tým je dobře složený, jsou tady velké talenty, jsou tady i legendy, které toho mají mladým hodně co předat. Tak byl složen náš A tým a začal fungovat. Velice dobře se tady pracuje s brankáři a někteří z nich mají již nyní na mnohem vyšší soutěže (nepolevit, neuspokojit se!!!). Stejně tak dobře se tady pracuje s těmi nejmladšími, o tom vykazují statistiky – počet hráčů přípravek, žáků, počet trenérů a výsledky. Věřím, že 1.SK je zdravá organizace. O tom svědčí počet členů a přístup k volbám vedení, jak jsem zjistil. Jedním slovem je tady nalajnovaná správná cesta a jsem přesvědčen, že musí přijít výsledky a úspěchy.
Jak vidíte sezonu 2016/2017?
Něco jsme nastavili, něco si dokázali, že funguje, že se pořád toho moc a moc máme všichni co učit. V kádru A mužstva bude velká konkurence po doplnění. Naštěstí, až na Petra Širokého (přeji hodně zdaru a brzké uzdravení), se nám vyhýbala zranění. Jak jsem již řekl, je tady hodně mladých talentů. Pokud na sobě zapracují, od těch starších převezmou zkušenosti, taktiku a um. Pokud se všichni budeme dívat jen na svoje výkony a neřešit, kdo hraje či nehraje a proč (myslím, že to tak nebylo), tak má tým velkou budoucnost. Mladí zapadnou, pak jim Kača a Ronaldino nebo další starší spokojeně předají žezlo. Vezmou to po mně a já vás budu sem tam navštěvovat pod pergolou na utkání a užívat si jak ten tým šlape. Já tomu týmu věřím, tak mě nezklamte.
Právě probíhá fotbalové EURO. Kdo je podle vás adept na zlato?
Já nerozumím ani „pralesním“ (bez urážky) nižším soutěžím, natož abych hodnotil evropský či světový fotbal. To nechám na těch 10 milionech našich trenérů. Navíc nyní, v této fázi (již semifinále), už by to bylo mnohem jednodušší někoho favorizovat. Jediné mě těší a to na příkladu Islandu. Nerozhoduje, jak jste velcí, jak jste placeni, na jaké hvězdy si hrajete, jakou máte hodnotu. Rozhoduje srdce, kolektivnost, oddanost. Nechat na place vše. Skvělé soukolí s diváky. Pak se dají dělat zázraky.
Co byste nám chtěl sdělit závěrem?
Přišel jsem do Rokytnice, kde jsem v mládí zahájil svoji fotbalovou štreku. Letos to bude neuvěřitelných 40 let a chci jí pomoci a vrátit tam, kam si zaslouží a to je do krajských soutěží. Poděkovat jim takto za nastartovanou fotbalovou kariéru. Aby se nám to společně podařilo, tak zejména hráči musí chtít pracovat na sobě, diváci a fandové nás k tomu podpořit, výbor makat jak doposud. Pak jsem přesvědčen, že se nám to podaří. Našim společným cílem by měl být spokojený fanoušek, který se bude těšit na další utkání. Konec slov, těch bylo zase ode mě zbytečně moc. Bez tvrdé práce, bez dřiny nikdy výsledky nepřiletí odněkud z nebe. Přeji rokytnickému fotbalu lepší a lepší zítřky a děkuji za rozhovor.
